Stěhování blogu
18. ledna 2015 v 18:09
|
Všehochuť
S definitivností se stěhuji na novou adresu Ameline.blog.cz. Název původního blogu byl příliš složitý a ačkoliv se odkazuje k mailové adrese, již stále používám, je to velmi staré jméno, které mi připomíná dávno minulou verzi mě, na kterou bych, upřímně řečeno, nejraději zapoměla, která je důležitým poučením, ale pod jejímž jménem je mi nepříjemné vystupovat. Také obsah původního blogu není v mnoha ohledech tím, co bych si představovala a nepodařilo se mi vytvořit atmosféru, v níž jsem doufala, částečně v tom mohl být i můj pocit ze jména. Proč jsem si už ze začátku nezvolila název, který odpovídá přezdívce, pod níž vystupuji? Mrtvý blog. Poslední aktivita v prosinci 2010, kdy byly zveřejněny jediné dva články, které se na něm nacházely. Konečně jsem si přečetla, že v takovémto případě je možné požádat o uvolnění jména, což jsem udělala a hle, vyřešeno, mohu konečně publikovat jako Ameline. Blogy nějakou dobu nechám fungovat oba, ale časem původní darklilya.blog.cz/ zruším. Také v příštích několika dnech převedu ty povedenější články blogu původního na ten nový, postupně budu poté přidávat nové články, které mi už teď leží v šuplíku.
Tedy postupujte dále na
Mnoho příjemně strávených chvil vám přeje vaše
Ameline
Nedokonalá zpověď
17. června 2014 v 2:29
|
Psychologie
Holčičko, ale jo, pravda je, že Tě miluju. Někdy bojujem, jsme jedna z druhé zoufalý, ale prostě jsi to Ty. Jsi cele člověkem, tak, jak to má být. Možná jsi na některých místech poraněná, zkroucená, ale jsi nádherná. Nikoliv přesto, ale právě proto. Všechno, co jsi prožila na tobě zanechalo stopu, máš svou minulost vrytu do kůže. Někdy se zlobím, když si myslím, že máš být lepší. Odpusť mi to prosím. Chápu už, že požadavek na dokonalost je jedna z nejzvrácenějších věcí, které mohu vznést. Obzvláště na dokonalost, která nezohledňuje cestu a požaduje vše tady a teď. Chápu, že proces učení není instatní. Nelze se k němu přinutit ani výhružkami, ani podplácením, ale musí vyvěrat z osobní vůle. On samotný koncept dokonalosti je zvrácený, alespoň pohybujeme-li se v tomto světě. Tolik lidí se za ní žene ze strachu, že kdyby náhodou zastavili, přijdou o všechno, upadnou v rezignaci a nevstanou, a přitom nevědomky pohřbívají své vlastní bohatství hlouběji a hlouběji. Také jsem tak jednala. Jiní si nastaví "vysoký morální standart", což je jen jiné vyjádření pro mravní dokonalost, a bojí se uvolnit vlastní sílu, která se jeví nutně temná, nekultivovaná a nezpracovaná. I tomuto dojmu jsem podlehla a částečně stále podléhám.
Pýcha a sebepřijetí
23. května 2014 v 11:59
|
Psychologie
Ach ano. Konečně. Sebereflexe je "sviňa". V poslední době jsem se k sobě chovala dost macešsky. Vícekrát jsem zde na blogu zdůrazňovala význam sebepřijetí a dialogu se sebou. I přes to jsem se stala sama sobě otrokářem. Získala jsem jistotu v mé životní filozofii, ve svém smyslu i sama v sobě, všechno věci, s nimiž jsem léta bojovala. Jenže se něco zvrtlo. Nestačilo mi přijímat sebe, chtěla jsem mít ze sebe dobrý pocit. Nestačilo mi najít smysl, potřebovala jsem v tom procesu být nejlepší, jakou mohu a naplnit tak to, co si přeji. Něco jsem ztratila a to něco je skromnost a pokora. Poznala jsem svou sílu a tu jsem napřela do činností, jež mi umožnily mít ze sebe dobrý pocit. Stala jsem se pyšnou na to, co dělám. Co je na tom špatného? Inu, stala jsem se závislou na tomto pocitu osobní hrdosti. Jak ale mohu být hrdá na něco, čím nenaplňuji směr, který jsem si předsevzala? Něco takového přeci v sobě nechci. Nepatří to tam, viďte... a pak jsem se podívala do světa za zrcadlem...
Stylově nedokonalá
5. května 2014 v 11:57
|
Psychologie
Styl, to je obsažné slůvko. Do češtiny bych jej převedla jako "způsob vyjádření". Nebo prostě jen "způsob". Každý něják komunikujeme, vždy a všude, i když uzavřeně sedíme v koutě v záplavách černé látky. Oblíbená metoda sdělení nějáké skutečnosti, komunikační vzorec, se stává stylem. Dáváme najevo "hele, jsem trhlá a pro každou špatnost", nebo třeba "dejte mi všichni pokoj" už jen tím, jak se oblékáme, jak jednáme, ale i přístupem k sobě samým. Tohle všechno dává dohromady osobitý styl, ačkoliv mnohdy nedohlédneme dále, než k oděvu, zatímco zbytek přijímáme spíše nevědomně. Pikantní je, že nikdy to není jen o tom "mě se to tak líbí" nebo "měla to moje oblíbená star", ale jde nám spíše o informaci, již chceme lidem kolem sdělit. Občas bychom se vážně podivili, kdybychom se opravdu důkladně zamysleli, co to tomu světu vlastně říkáme o nás samých už jen v momentu, kdy vejdeme do místnosti - i zvolená maska sděluje mnoho o tom, kdo se ji rozhodnul obléknout. (na druhé straně máme také takzvaný haló efekt, což je chyba v percepci, globální posouzení osobnosti na základě prvního dojmu. Zjednodušeně, něco vysíláme, druhý si to něják přeloží a hle - pak se divíme, co za názor z toho vznikl).
Sen o léčitelství
4. května 2014 v 14:16
|
Sny
Já snad tento blog přejmenuju na snář. Nicméně se chci podělit o jeden velice zajímavý sen, který přináší některé nové způsoby uvažování nad věcmi. Zdálo se mi o mé léčitelce, kam jsem několikrát došla a vždycky mi o kousek pomohla... Ovšem vzhledem k tomu, že se neplánuji léčit, nýbrž vyléčit, má příští návštěva bude nejspíš poslední, pokud zas do něčeho nespadnu.
Takže se mi zdálo, že jsem se chtěla naučit léčit lidi. Zkoušela jsem sama pro vyvářet různé bylinné nálevy a přípravky, studovala staré knihy a herbáře, ale stále jsem měla dojem, že tomu nerozumím. Ano, měla jsem nějáký výsledný produkt, ale mé znalosti byly mechanické, co jsem někde načetla, nedokázala jsem je přijmout za vlastní.
Tak jsem se tak vznášela ulicí (to mi přišlo jako úplně normální alternativa chůze a prostě jsem neměla náladu dělat kroky) a najednou vidím na protějším chodníku svou léčitelku. Mávám na ní, ona mi odpoví, pak za ní přejdu.
Můj tarot - Viselec
2. května 2014 v 13:00
|
Tarot
Od minulé císařovny velý skok skoro přes půlku arkány. Zase tolik toho hotového nemám. Právě viselec digitální úpravu celkem zvládnul.
Můj tarot - Císařovna
30. dubna 2014 v 12:04
|
Tarot
Císařovny mám rovnou dvě vydání. To první, které mě osobně se líbí méně, se více líbí lidem, zatímco druhé obsahuje některé aspekty, pro které jsem si jej oblíbila zase já. Právě Císařovna bohužel přenášení do digitální podoby odnesla opravdu hodně, ale snad i přes to lze vidět to podstatné.
Můj tarot - Velekněžka
28. dubna 2014 v 11:28
|
Tarot
Před nějákou dobou jsem se rozhodla začít s malováním vlastní sady. Kreslit sice niják zvlášť neumím a, jak jsem zjistila, zvlášť nevynikám v převádění myšlenek na papír, přesto jsem se do toho dala s myšlenkou, že zkušenosti posbírám cestou. Myslím, že za takových 15 let stálého překreslování bych mohla mít výbornou sadu. Je to sice takzvaně "na dlouhé lokte", ale kdy jindy s takovým projektem začít, než právě teď. Nemám zvlášť kvalitní pastelky ani foťák, takže jsem z toho vytáhla v Gimpu, co šlo aniž bych to musela celé překreslit digitálně. Hlavně u starších výtvorů jsem byla s barvičkami velice jemná, což se špatně chytalo. Nicméně - tedy vzhůru za Velekněžkou
Sen o amuletech
26. dubna 2014 v 15:11
|
Sny
Za dlouhé období, kdy jsem tu nebyla, se mi zdálo zajímavých snů povícero, nicméně některé měly hodně osobní charakter, tak je uvádět nebudu. O dvou bych se však v tomto příspěvku ráda vyjádřila.
První mě pobavil a slušně naštval. Dívala jsem se do hořícího krbu. Dřevo hořelo a hořelo a já pokojně odpočívala v křesle. Najednou plameny vyletěly vysoko do komína, plápolaly jako ve zrychleném filmu a krb měl tah až to fičelo. V ohni jsem viděla obrazy, které poznenáhlu přešly v děj. jednalo se o velice epický příběh s mimořádně zajímavým poselstvím. Aktéři byli zvířecí, ale s lidskými rysy. Nebudu se však k ději vyjadřovat, protože se následně stalo toto: Přímo na mě se z krbu zadíval šakal a začal se mi smát. Říká: "Vidíš, všechno tohle ti můžu říct, protože si to nebudeš pamatovat" a já se podivila. Proč bych si nepamatovala, že šakal mluví, proč bych si nezapamatovala, že to není jen nějáké promítání, ale že ví, že se dívám? Pro jistotu si tyto informace v mysli podržím, aby mi po probuzení nevypadly a tak šakala přechytračím. Co myslíte? Ano, tohle jsem si zapamatovala. Nikoliv však ten příběh, který se mi ve snu ukázal a podle všeho byl celkem důležitý. Potvora šakal
Musím ještě zmínit, že jsem tu noc trávila u svého táty, s kterým jsem se po letech setkala, který se intenzivně zabývá šamanismem. Druhý sen byl zajímavější a obsahoval některé hodně trefné body, i když si z něj vybavuji spíše fragmenty.
Musím ještě zmínit, že jsem tu noc trávila u svého táty, s kterým jsem se po letech setkala, který se intenzivně zabývá šamanismem. Druhý sen byl zajímavější a obsahoval některé hodně trefné body, i když si z něj vybavuji spíše fragmenty.O příčině a následku
24. dubna 2014 v 15:37
|
Filozofie
Nevěřím v determinovaný vesmír. Považuji svobodnou volbu jako jednu ze základních vlastností vědomí. To, že je tato volba velice často předvídatelná - dokonce ještě častěji, než se zdá - vůbec neovlivňuje tuto základní podstatu.Předvídatelnost totiž pouze znamená, že některé rozhodnutí je pravděpodobnější, než jiné. Že v daném životním kurzu se střetneme s určitými obtížemi či výhrami. Není na tom nic náhodného, přesto se na úrovni individuálního vědomí stále jedná o volbu. Náš osud je následkem této volby. Dějové linie našich životů se kroutí, proplétají, uzlují či rozmotávají a dohromady tvoří silnější provazy národů a zájmových skupin nebo ekologických nik, které se dále proplétají do jednolitého spletence, který můžeme nazvat osudem světa. Není náhodou, že sudičky vždy byly přadleny, které spřádaly malá vlákénka dějů do kontinuálního proudu nitě života - ať už se jednalo o severské Norny nebo řecké Moiry či naše sudičky (tento obraz porovnejte s obrazem na 10. tarotovém trumfu). Pokud je člověk velmi pozorný, může tyto linie zahlédnout. Protože o tom však vím málo a stává se mi to výjimečně, že uvidím věci takto jasně, míním se spíše věnovat záležitosti právě osudu a karmy podle zákonitostí, jež jsem byla schopna postřehnout.

